Náš příběh

Tvrdá práce prorazí vždycky

Začínali z ničeho. Vlastníma rukama, s minimem nářadí a pravidlem, že vydělané peníze je třeba vracet do firmy. Dnes mají bratři Tomáš a Ladislav Gallové 50 nejrůznějších stavebních strojů, v obratu loni přesáhli sto milionů korun a vypracovali se do pozice generálního dodavatele staveb. K tomu všemu ale vedla více než dekádu trvající cesta.

Slzy pro první caterpillar

Na startu podnikání v roce 2007 měli více méně jen živnostenský list. Takže dělali montážní práce, k nimž nebyl třeba nákup materiálu ani speciální výbava. Postavili například plot, vybetonovali stání, nebo naopak zbourali přístřešek. A dávali korunu ke koruně. První opravdový stroj, který si pořídili, byl smykový nakladač UNC 60, obecně známý jako bobcat. Ale protože byl z roku 1980, tři hodiny na stavbě pracoval a další tři hodiny ho bylo třeba opravovat. „Pochopili jsme, že když nebudeme mít dobré vybavení, tak nám to nepůjde. A rozhodli jsme, že budeme pracovat jen s tím nejlepším. Takže používáme techniku Caterpillar a auta Mercedes,“ říká Tomáš Gallo.

„Bobíka“ slovenské provenience se zbavili hned po první sezoně a vyhlédli si rovněž ojetou, ale americkou náhradu v nabídce Caterpillaru. Vyrazili pro ni s podvalníkem za autem a s hotovými penězi v kapse. „Vůbec jsme tenkrát nevěděli, jak ten systém funguje. Když jsme přijeli, tak nám člověk z dealerství řekl, že stroj už je bohužel prodaný. Vyhrkli mi slzy. Říkal jsem si: co budeme dělat? My nemáme víc peněz, abychom si vybrali něco jiného,“ vzpomíná Tomáš Gallo. Prodejce jim nabídl ten samý smykový nakladač, ovšem novější a o čtvrt milionu dražší s tím, že si ho mohou vzít na úvěr či leasing. „Toho jsme se báli. Pocházíme ze skromných poměrů a víme, že když nezaplatíme složenku, hned přijde penále. Naštěstí to byl jeden ze zakladatelů českého zastoupení Caterpillaru. Vysvětlili jsme mu, že jsme v koncích, a on povídá: víte co, tak já vám ten stroj dám za cenu toho, který už jsme prodali,“ líčí Tomáš Gallo. O té doby má firma Gallových s Caterpillarem velmi pevný, dlouhodobý vztah a zakládá si na věrnosti této značce.

Teď už jsme opravdu firma

Klíčovým se pak stal rok 2009, kdy bratři získali první milionovou zakázku. „Odvedli jsme práci a na účet přišel milion. To byl úplný šok a zároveň zlom, kdy jsme si řekli, že už jsme opravdu firma,“ vzpomíná Tomáš Gallo. Nedlouho po té založili společnost s ručením omezeným a koupili první velký stroj, dvanáctitunové pásové rypadlo. Ve světě i v Česku přitom tehdy sílila hospodářská krize. „Nevěděli jsme, co to je, protože jsme v ní naši společnost vlastně rozjížděli – v těch největších propadech, a měli jsme úspěch. Poznali jsme, že když člověk pracuje a pracuje dobře, tak prostě dostane zaplaceno,“ říká Tomáš Gallo.

V roce 2013 začala rodinná firma získávat práci na průmyslových stavbách, jako jsou produktovody a energetická zařízení. Od roku 2018 už se může pouštět i do veřejných zakázek, protože má lidi s požadovanými autorizacemi a kompetencemi. „Z našeho pohledu je to prestižní věc. Když děláte pro průmysl a pro stát, řadíte se mezi nejváženější společnosti na trhu, bez ohledu na velikost,“ vysvětluje Tomáš Gallo.

Ještě na jednu věc jsou ale bratři zvláště hrdí. Jako jediní v republice vlastní takzvaný suchý sací bagr, který dovede odsát jakýkoli stavební materiál do průměru 25 centimetrů až na vzdálenost 70 metrů a do hloubky 15 metrů. „To je pro nás také jeden z milníků, objednávali jsme ho v roce 2015 a dostali jsme ho na Vánoce 2016, protože výroba trvala dva roky. Stál tolik jako největší buldozery pro práci v lomech. Ale už tehdy jsme se dívali do budoucnosti s cílem nahradit velmi namáhavou lidskou práci,“ vypráví Tomáš Gallo.

Od starších se učíme

S bratrem nikdy nechtěli svůj podnik vést strmě vzhůru, dávali přednost stabilitě – pro své pracovníky i pro zákazníky. Přesto za méně než deset lety vyrostli od první milionové zakázky na stonásobný roční obrat. Místo tří zaměstnanců v roce 2010 jich dnes mají 36 a celkově dávají práci zhruba 60 lidem. Někteří jsou s nimi od živnostenských počátků.

Nejmladšímu zaměstnanci je 23 let a nejstaršímu 64. Starší generace možná nemá takový fyzický výkon, ale má um a zkušenosti. Od té se hlavně učíme,“ říká Tomáš Gallo. Sám má na starosti provoz, výrobu a shánění zakázek, bratr zodpovídá hlavně za administrativu. Strategická rozhodnutí dělají společně. „Pokud to situace vyžaduje, v práci jsme 14 až 16 hodin denně a prakticky 350 dní v roce. Člověk si musí zhodnotit, jestli mu to v takovém měřítku dává smysl. Nám ano. Bohužel na to doplácí naše rodiny, ale nás to baví,“ říká Tomáš Gallo.